Beton je beton
Lidé jsou v dnešní době všelijací. A vlastně to nikdy nebylo lepší a sotva to někdy lepší bude. A tak je třeba se od některých raději držet dál.
Každý člověk má určitý prostor, který je mu na matičce Zemi dán. Někdy je to místo, kde se dotyčný právě vyskytuje, a někdy mu kousek naší země i přímo patří. A pokud už je nějaké místo jeho, stará se pochopitelně o to, aby mu tam bylo co nejpříjemněji. Což obnáší mimo jiné i to, že takový jedinec na svém kusu rodné hroudy snese jenom někoho, a určitě netouží po nezvaných hostech, kteří by mu tam byli nějakým způsobem na obtíž.
A jak si vymezit své teritorium? Jak dát ostatním najevo, že ono místo někomu patří a zavítat sem mohou jenom ti zvaní?
Někdy se s tím není třeba nijak namáhat. Prostě je na první pohled vidět, že má pozemek odsud až sem jednoho starajícího se majitele, a slušní lidé z okolí si z toho odvodí, že tam nemají co pohledávat, nejsou-li pozvaní, a chovají se tak, jak mají.
Jindy je záhodno to naznačit nějak zřetelněji, například nějakým tím plůtkem.
A někdy se v okolí vyskytují natolik nepříjemní obejdové, že se jim prostě musí ve vstupu zabránit i fyzicky. A to pochopitelně ne tak, že se na pozemek nakladou pasti nebo se po těch sem vstupujících začne střílet, ale tak, že se postaví opravdu pořádný plot. Což si žádá pořádný materiál. Dejme tomu beton.
Betonové ploty pochopitelně nemusí být nezbytně jenom podobné protitankovým zátarasům nebo Berlínské zdi. Jsou nejrozmanitějších typů, a to od skutečně masivních stěn až po daleko vzhlednější kombinace betonu s jinými materiály. A je tedy jenom na člověku, který chce betonový plot mít, aby si ze všech těch nabídek vybral tu pravou, která mu bude optimálně vyhovovat.
A ani plotem jako takovým to pochopitelně nemůže skončit. To by jeho majitel zůstal na jedné jeho straně a neproniknul podle potřeby na stranu druhou, což by bylo kontraproduktivní. A tak si je záhodno vybrat k takovému plotu i vhodnou branku či bránu. A pak si lze žít za takovým plotem životem, jaký si přejeme.