Neschází vám pořádný plot?

Věřte mi, že i sám osobně velice dobře vím, co to znamená, když chce být člověk sám, ale nemůže sám být, protože se k němu každou chvíli někdo vtírá a otravuje ho. Znám to a poměrně často mi to vadí. A toužím skrýt se někde, kam by se za mnou nikdo nedostal.

Podobné přání nemám ale jenom já. To je typické pro spoustu lidí. A skoro bych si troufnul tvrdit, že po takovém soukromí touží někdy každý z nás. A šťastný je ten, kdo se má kam uchýlit, když nechce, aby mu byli jiní lidé na obtíž.

Když chceme mít společnost, míříme pochopitelně někam, kde to žije. Ale jak si počínat, když nám jde o pravý opak? Jistě, dá se říci, že se třeba můžeme odebrat domů a tam za sebou zavřít dveře. Jenže stačí to? Někdy ano, ale někdy také ne. I když jsme zavření doma, může na nás někdo klepat, může nám i bušit na dveře nebo zvonit klidně i jako smyslů zbavený. A pak nemáme my lidé ani doma žádoucí klid.

Ale soukromí si v mnoha případech přesto zajistit můžeme. A to aniž bychom si třeba pořídili střelnou zbraň a pálili z ní po komkoliv, kdo se nám vetře na náš soukromý pozemek, jak tomu bývá někdy v Americe. Můžeme se totiž docela snadno postarat i o to, aby se k nám na náš pozemek nikdo nedostal. A řešení je to prosté. Stačí si přece kolem svého pozemku a domu postavit plot.

Ploty zná každý z nás. A všichni víme, k čemu ploty slouží. Takže by mělo být logické, že když si svůj kousek půdy oplotíme, dají nám ostatní, nezvaní hosté, pokoj. Zůstanou venku za plotem a my budeme mít vytoužené soukromí.

Ale jsou i lidé, kteří klidně i tuto známou situaci ignorují. A za cizí plot se vetřou klidně i bez pozvání. A pak to chce prostě plot bytelný. Betonový. Který je nejen hezký, ale také vzdorující tomu, před čím nás má chránit. Přes takový plot neproniknou ani nezvaní lidé, ani jiná divá zvěř. A my můžeme mít svůj klid.